Předvánoční Vídeň

Krásné období adventu se rozhodly třídy 8.B a 9.C zpříjemnit si školním výletem do předvánoční Vídně.
Předvánoční Vídeň

Brzké ranní vstávání bylo kruté, hodinová neplánovaná zastávka na zledovatělé silnici mrzutá, následná půlhodinová jízda v koloně za traktorem snad ani nemá přídavné jméno (nebo má, ale ne slušné). V autobuse již padaly návrhy, zda se nevrátit zpět a stihnout tak oběd v Ledči. Síla ducha však zvítězila a my pokračovali k rakouským hranicím. Vynikající průvodce pan Ing. Tomáš Kryl přistoupil ve Znojmě a krásnou němčinou zahájil svou krasojízdu. Jeho informace byly pestré, poutavé, vtipné a poučné. Cesta od hranic do Vídně nám tak připadala krátká.

„Vystupovat! Do dvojic!“ A už se vyráží do víru velkoměsta. Naším prvním cílem byl Dům moří - jedenáctipatrová budova s množstvím terárií, akvárií a otevřených expozic živočichů. Před našimi zraky se proháněli mořští koníci, obří želvy, žraloci, kladivouni, ale i ptáci, hadi, pavouci, opičky. Obrovským zážitkem byly i medúzy. Snad nikdo z nás si nenechal ujít výstup na střechu budovy a pokochal se tak výhledem na celou Vídeň.

„Do dvojic!“ zaznělo znovu. Pokračujeme procházkou ulicemi Vídně, fotíme, chytáme informace od průvodce a těšíme se na oběd v samoobslužné restauraci. Někteří si objednávají hamburger a hranolky, jiní suši, další se „živí“ českými řízky.

„Do dvojic!“ Míříme kolem sídla prezidenta na náměstí Marie Terezie do Přírodovědného muzea Vídeň. Někteří naši žáci si spletli obrovskou sochu Marie Terezie s Poseidonem. Ještě že jim kolemjdoucí nerozuměli! Obrovské množství vycpanin, kamenů, otisků vyhynulých zvířat by potřebovalo nejméně celý den. Snad nejsilnějším zážitkem byly kostry dinosaurů v životní velikosti a jeden pohyblivý exemplář. Nicméně pokochat se pohledem na 70-ti kilovou hroudu zlata také nebylo k zahození.

„Do dvojic! Jde se nakupovat!“ Procházíme množstvím ulic, dozvídáme se o historii budov, míjíme budovu parlamentu, Burgtheater (v tomto divadle působil i Pavel Landovský) a již se blížíme k radnici, před níž se rozprostírá Christkindlmarkt. Průvodce dává poslední instrukce a než bys řekl švec, jsou děti pryč. Nevidíme žádnou z našich oveček. Snad se na místo srazu vrátí.

My, učitelé, zbaběle prcháme do klidu kavárny a nákupy neřešíme. A musíme říci, že vídeňská káva je vskutku famózní (a to i přesto, že stála 72 Kč a byl to jen trochu větší náprstek).

Vracíme se na místo činu, vyzvedáváme kupodivu všechny děti a míříme k autobusu. Poslední fotky vánoční Vídně za tmy, poslední informace od průvodce, soutěž o ceny, spontánní potlesk průvodci, spokojení žáci a především únava.

Noční Ledeč a rodiče nás vítají zpět. Máme co vyprávět, na co vzpomínat.

Fotografie z výletu.

Odezvy žáků:

„Začala bych tím, že jsem byla ohromená architekturou a zachovalostí každé budovy. Vánoční atmosféra přímo čišela z vánočních trhů, i když strkanice lidí nebyly nic moc. Ráda bych tam žila, je to tam moc krásné.“

„Vídeň byla super – muzeum, Dům moří i vánoční trhy. Autobus byl zábavný. Klidně bych jela znovu, bylo to vážně libový!“

„Výlet se mi líbil. Byla to jedna z nejlépe uspořádaných akcí na naší škole. Myslím, že jsme dostali velmi dobrého a zkušeného průvodce. Nejvíce se mi asi líbil Dům moří.“

„Všechno bylo moc pěkné a líbilo se mi to. Jediné, co bych možná vytkl, bylo to, že na všechno bylo (na můj vkus) málo času.“

„Zvířata byla pěkná. Průvodce velmi dobrý, vtipný a dobře se vyzná. Trhy byly úchvatné a velké. Moc se mi to celé líbilo a bylo to poučné.“

 

P. Holatová, M. Marešová, P. Aronová a žáci

Přidáno 9. 1. 2015, autor: Josef Pešek

Poslat známému Poslat na e-mail   tisk Tisknout   ↑ Nahoru

Používáním těchto stránek vyjadřujete souhlas s využitím cookies.